Houby nejsou moc vidět, takže by si člověk řekl, že příliš významné nejsou. Nicméně opak je pravdou. Význam hub v přírodě je nedozírný. Zde by bylo vhodné zmínit zejména tři stěžejní role hub pro celý přírodní systém.
1) Houby jako rozkladači
Největší množství druhů hub se v potravním řetězci řadí mezi rozkladače. Jsou to organismy, které získávají látky potřebné k životu rozkladem odumřelých těl jiných organismů. Živé organismy vytváří složité a poměrně stabilní chemické látky. Když organismus zahyne, tyto látky by bez zpětného rozkladu nebyly využitelné. Houby (potažmo všichni rozkladači) dokáží složité chemické sloučeniny rozložit na jednodušší, které jsou pak využitelné jinými organismy. Snad to bude jasné z tohoto příkladu. Když vezmeme čerstvě odumřelé části organismů – 20 kg větviček stromů, 20 kg zelených listů, 15 chcíplých myší, 150 mrtvých brouků a 15 kg slupek ze zeleniny, promícháme vše a zasadíme do této směsky semínko dýně, pravděpodobně z něj nic nebude. Počkáme-li si ale pár měsíců a necháme zapracovat na této směsce rozkladače, za nějakou dobu vznikne ze směsi kompost. Když do něj pak zasadíme dýni, vyroste nám nádherná rostlina s krásnými plody. A to je ono…
2) Houby jako symbionti
Obrovská spousta hub spolupracuje s rostlinami tak, že se napojuje podhoubím na jejich kořeny a vyměňuje si s nimi látky. Houba i rostlina tak prosperují více, než kdyby žily samy o sobě. Této těsné spolupráci se říká mykorhiza (myko – houba, rhiza – kořen). Pravdou je, že je více rostlin mykorhizních, než není. Tento typ spolupráce hub s rostlinami (a rostlin s houbami) je naší planetě extrémně rozšířený.
Různé druhy hub mají různé přátele v rostlinné říši. To je také důvod, proč se některé houby vyskytují v blízkosti určitých druhů rostlin. Mnoho druhů hub má tuto spolupráci i ve svém názvu. Např. hřib smrkový, borový nebo dubový, kozák březový, křemenáč osikový atp.
V současné době je výzkum a aplikace mykorhizních hub významným odvětvím (nejen) zemědělského výzkumu, protože se tímto způsobem přirozeně dost zvyšují hospodářské výnosy.
3) Houby jako paraziti
Obrovské množství druhů hub je parazitických, tzn. přiživujících na dalších organismech tak, že jim škodí a zároveň je hned neusmrtí. V přírodě tohle schytaly zejména rostliny. Vezměme si, jaká je potíž vypěstovat na zahradě krásnou zeleninu nebo květiny bez chemických prostředků. Rostlinky jsou ohrožovány zejména „nižšími“ houbami – plísně, padlí, sněti, rzi atd., nicméně i „vyšší“ houby si rády pochutnají na živých rostlinách. Málokdo ví, že mezi největší škůdce zejména smrků patří václavky. Listnaté stromy zas napadá třeba hlíva ústřičná. Obě zmíněné houby ovšem nepohrdnou ani odumřelým dřevem, a proto nacházíme václavky na pařezech a hlívy můžeme pěstovat na špalcích.
Ani živočichové nejsou ušetřeni parazitických hub. Prapodivné, téměř hororové houbičky z rodu housenice napadají některé členovce. Některé druhy mají rády vosy, jiné mravence, pavouky, housenky motýlů nebo sarančata. A ani páni tvorstva, za něž se lidé rádi považují, nejsou ušetřeni houbových parazitů. Kdo z nás neměl někdy plíseň na ploskách nohou nebo nehtech. A třeba kvasinkové infekce jsou prevítem, který trápí nejednoho z nás.
Jen tak mimochodem, housenice čínská patří v tradiční čínské medicíně k nejuznávanějším léčivům.
Význam parazitů (a tedy i parazitních hub) v přírodě je skrytý. Nám by se zdálo, že jsou to jednoznačně škůdci a tudíž je nutné je bezpodmínečně ničit. Nicméně vědátoři, kteří rádi koukají pod povrch věcí, se shodují, že parazité patří mj. k motorům evoluce. Takže děkujme parazitům, neboť oni naplňují v přírodě heslo „Co nás nezabije, to nás posílí.“
