Flammulina velutipes
jedlá
Roste: od září – do dubna
Popis:
Klobouk 10-30mm, v mládí polokulovitý, později se ploše rozkládá a někdy je nepravidelně zvlněný a mělce prohloubený. Barvu má v rozmezí od žlutooranžové až po medově nahnědlou. Pokožka je za vlhkého počasí silně slizká a lesklá. U mladých plodnic bývá většinou sametově hebká.
Lupeny 3-5mm, jsou pevně přirostlé ke třeni. Mezi nimi jsou patrné kratší lupénky. Za mlada mají barvu bílou, později žlutavou. V dospělosti mohou být poprášené jemně nažloutlým výtrusným prachem.
Třeň je 30-100×3-15mm široký. Většinou je válcovitého tvaru nebo ho můžeme najít zploštělý. Převažuje žlutá a oranžová barva. Tmavohnědé chloupky v horní části vytvářejí hustý porost připomínající sametový povlak. Je dutý, mnohdy pokřivený a zprohýbaný.
Dužnina se světle krémovou barvou je v mládí pružně pevná, pak houbovitě vodnatá. Dužnina v třeni je tvrdě vláknitá a celý třeň je proto dost ohebný.
Výtrusný prach není čistě bílý, ale má jemně nažloutlou barvu.
Výskyt: Penízovka sametonohá, někdy také nazývaná jako zimní nebo plamenečka sametonohá, vyrůstá v bohatých trsech, v jejichž spodní části je zřetelně pozorovatelné podhoubí. Tyto provazcovité útvary jsou spojením mezi dřevní hmotou a houbou.
Začíná růst na podzim a velmi častá je v listopadu, po prvních mrazících. Stane se, že ji najdeme i v létě, ale to se pak vzhledově trochu liší. Třeně už nemají ty tmavě hnědé chloupky, ale jsou oranžově žluté a lysé.
Jedná se o dřevní houbu, kterou najdeme růst jak na mrtvém dřevě, tak i na dřevě poraněných živých stromů. Poranění stromů mohou být způsobena například prvními mrazy. Svým parazitismem na takto poškozených dřevních porostech, může způsobovat odumírání i celých větví.
Není závislá na lesním prostředí. Najít ji můžeme jednak v lese, ale i v břehových porostech podél potoků, v zahradách, ovocných sadech nebo při patě starých šípkových keřů. Hojný je tento druh penízovky v lužních lesích.
