Houžovec medvědí Lentinellus ursinus
jedlý
Lignikolní druh rostoucí roztroušeně až vzácně na dřevě listnáčů (buk, habr, osika). Na listnáčích může růst i mohutnější houžovec bobří (Lentinellus castoreus).
Druh je uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii EN (ohrožený druh).
Ascotremella faginea
Vzácnější vřeckovýtrusá houba rostoucí na dřevě listnáčů (např. Fagus, Carpinus, Sambucus nigra).
Možná zámena s rosoloklihatkou čirou (Neobulgaria pura) či s některými rosolovkami (Tremella s.l.). Spory podélně rýhované.
Pro svůj poměrně zřídkavý výskyt a vazbu na přirozené porosty s dostatečnou zásobou dřeva je chráněna podle vyhlášky MŽP č.395/1992 v kategorii silně ohrožených druhů. Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).. V poslední době se však zdá, že se druh šíří i na synantropní stanoviště.
Spathularia flavida
Vzácná vřeckovýtrusá houba rostoucí na podzim pod jehličnany (smrk, modřín), častěji spíše na bázemi bohatších půdách.
Podobná je lopatička Neesova (Spathularia rufa), která se odlišuje zbarevním plodnic (bledší fertilní část, okrový či šedookrový třeň). Někdy bývá doprovázena kyjovenkou bělonohou (Hypocrea leucopus).
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Ditangium cerasi
Syn.: Craterocolla cerasi
Vzácně, místy roztroušeně se vyskytující rosolovitá houba rostoucí na mrtvém a odumírajícím dřevě třešní, vzácně i jiných listnáčů, ojediněle i jehličnanů.
Roste prakticky po celý rok, avšak nejnápadnější bývá během chladných a vlhkých období. Vytváří dvě stadia – nepohlavní pohárkovité a pohlavní nepravidelně laločnaté.
Růžové rosolovité plodnice jsou prkaticky nezaměnitelné.
Viz černorosol chrupavčitý (Exidia candida).
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Meottomyces dissimulans
Syn: Phaeogalera dissimulans, Phaeogalera oedipus, Pholiota oedipus
Vzácnější houba rostoucí pozdě na podzim i přes mírnou zimu v lužních lesích a potočních luzích ze zbytků dřeva, větviček apod. nejčastěji jasanu.
Ve stejné době roste i na obdobných stanovištích kržatka otrubičnatá (Tubaria furfuracea s. l.) s rezavými nikoli olivovými tóny na plodnici a odlišnými mikroskopickými znaky.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Auricularia auricula-judae var. lactea
Panellus violaceofulvus
Vzácná drobná houba rostoucí od podzimu do jara na dřevě jehličnanů, převážně jedle.
Podobný pařezník tuhý (Panellus ringens) roste převážně na listnáčích a má menší výtrusy.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Drobná vřeckovýtrusá houba rostoucí na odumřelých větvičkách různých druhů rybízu na přirozených stanovištích i ve starých kulturách.
Geopyxis alpina agg.
Incl.: Gyopyxis deceptiva, G. rehmii
Syn.: Geopyxis flavidula
Vzácná vřeckovýtrusá houba rostoucí od léta do podzimu v jehličnatých či smíšených lesích, často na obnažené půdě podél cest a potůčků.
Zahrnuje tři morfologicky nerozlišitelné kryptické druhy (Geopyxis alpina, G. deceptiva, G. rehmii). Viz zvoneček uhelný (Geopyxis carbonaria).
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Cuphophyllus radiatus
Syn.: Hygrocybe roseascens?, Hygrocybe radiata
Nenápadná štíhlá voskovka rostoucí na nehnojených loukách.
Sporný taxon, podle Boertmanna se jedná jen o formu voskovky žlutonohé (Cuphophyllus flavipes). Zároveň byla popsána Hygrocybe roseascens s růžovými tóny při zasychání na klobouku, který je nanejvýš do 1/2 prosvítavě čárkovaný.
Panaeolus cinctulus
Halucinogenní a jedovatý
Roste roztroušeně na hnojených loukách a podobných stanovištích, vzácně přímo na trusu.
Kropenatec zahrocený (Panaeolus acuminatus) je subtilinější, má více zploštělé spory a jeho cheilocystidy nejsou hlavičkaté.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Entoloma porphyrophaeum
Vzácnější závojenka rostoucí od poloviny léta do podzimu na živinami chudých travnatých stanovištích.
Nezaměnitelný druh s tmavým kuželovitým kloboukem,
v mládí s nafialovělými tóny, které rychle vybledají.
Spory mnohoúhelníkovité, heterodiametrické, cheilocystidy nápadné, často hlavaté.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Flammulina velutipes var. lactea
Russula luteotacta
Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí od léta do podzimu pod listnáči, obzvláště v teplejších polohách na úživnějších půdách.
Mimo teplé oblasti se vyskytuje na hrázích rybníků.
Palčivá.
Nápadná žloutnutím dužniny a často vybledajícím kloboukem.
Výtrusný prachy bílý.
Viz holubinka broskvová (Russula persicina).
Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie “málo dotčený druh” (LC).
Sistotrema confluens
Roztroušeně až vzácně se vyskytující polorozlitý pozemní choroš. Roste pod listnáčí, zpravidla topolem osikou, méně často pod jehličnany. Mykorhizní.
Podle literatury má pach po vanilce.
Podobně jako většina ostatních zástupců rodu Sistotrema se vyznačuje 6-8-sporickými bazidiemi. Ostatní pórnaté druhy rodu Sistotrema (S. dennisii, S. muscicola, S. alboluteum) netvoří klobouky. Zaměnitelná snad jen za drobné plodnice různopórky pleťové (Abortiporus biennis) nebo bělochoroše Wynneové (Loweomyces wynneae).
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Tricholoma psammopus
Vzácný druh čirůvky rostoucí na podzim pod modříny, velmi vzácně jinými jehličnany(?).
Pod modříny roste i málo známá čirůvka vřetenonohá (Tricholoma subfusipes) podobná čirůvce střechovité (Tricholoma imbricatum) odlišující se, jak jméno naznačuje, mj. vřetenovitým třeněm.
Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při přípravě toho současného (2024) však nesplňovala podmínky pro hodnocení (v ČR výskyt mimo přirozený výskyt modřínu).
Ramariopsis robusta
Nedávno popsaný druh bělavé kuřátkovité houby rostoucí na nehnojených travnatých stanovištích – loukách, pastvinách, extenzivních sadech, parcích apod.
Od podobných druhů (např. kuřinec Kunzeův – Ramariopsis kunzei) se pozná velkými a mohutnými plodnicemi a výraznou ornamentikou výtrusů.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Clavaria fumosa
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Tricholoma aurantium
Roztroušeně se vyskytující nápadná čirůvka rostoucí pod listnáči (obvykle břízou) i jehličnany, typicky na bazických substrátech. U
vedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Onygena equina
Vzácná vřeckovýtrusá houba se značně specializovanou ekologií – roste na substrátech bohatých na rohovinu jako jsou kopyta nebo rohy.
Viz podobný kaziroh ovčí (Onygena corvina).
Cortinarius (Tel.) lilacinopusillus
Syn.: Cortinarius bibulus s. auct. p. p.
Drobný druh pavučince rostoucí ve vazbě na olši na podmáčených půdách.
Pro své drobné rozměry patrně přehlížen.
Často roste ve společnosti dalších druhů pavučinců mykorhizně vázaných na olše: pavučnice olšového (Cortinarius alnetorum), p. chřapáčového (C. helvelloides) a zvláště poněkud podobného p. amerického (C. americanus), který má fialové odstíny pouze v mládí a poměrně záhy je ztrácí, liší se též rozměry výtrusů.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Inocybe terrigena
Syn.: Mallocybe terrigena
Vzácnější vláknice rostoucí pod jehličnany, na neutrálních až bazických půdách, často na místech s obnaženou minerální vrstvou.
Význačná výrazně vyvinutým velem, které tvoří na třeni prsten a odstálé šupinky pod ním.
Výtrusy elipsoidní, pleurocystidy chybí, cheilocystidy tenkostěnné, ±kyjovité.
Vzhledem trochu připomíná některé šupinovky (Pholiota). Mnohem běžnější je vláknice potměchuťová (Inocybe dulcamara) má mnohem měně výrazně vyvinuté velum.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Dermoloma cuneifolium s.l.
Vzácnější lupenatá houba rostoucí převážně na otevřených, travnatých a nehnojených stanovištích či v sadech, porostech křovin či světlých lesích, převážně na vápnitém podkladě.
Dužnina křehká, pach silně moučný. Spory neamyloidní. Komplex většího počtu obtížně odlišitelných druhů (alespoň bez molekulárních metod).
Viz také čirůvečka Josserandova (Dermoloma josserandii), jeden z druhů s amyloidními sporami.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Otidea bufonia
Syn.: Otidea umbrina, Otidea grandis s. auct.
Roztroušeně se vyskytující druh vřeckovýtrusé houby rostoucí pod listnáči na úživnějších půdách.
Význačné kalíškovými plodnicemi hnědé barvy s olivovými či fialovými odstíny. Mykorhizní.
V případě přítomnosti výrazných fialových odstínů obtížně rozlišitelné od ouška pestrého (Otidea mirabilis) rostoucího pod jehličnany.
Hygrocybe spadicea
Velmi vzácná voskovka rostoucí od léta do podzimu na suchých stráních a nehnojených loukách.
Dosti charakteristický druh pro hnědý klobouk, kontrastní žluté, úzce připojené lupeny a žlutý třeň.
Zaměnitelná snad jen za zčernalé plodnice voskovky kuželovité (Hygrocybe conica) či oschlou v. stálou (Hygrocybe persistens). Podobné zbarvení má šťavnatka pomrazka (Hygrophorus hypothejus) se široce připojenými až sbíhavými lupeny a rostoucí pod borovicemi.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh). a nachází se mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích.
Lactarius aspideus
Vzácný ryzec rostoucí od léta do podzimu na zamokřených stanovištích pod vrbami.
Význačný ekologií a bílým mlékem, jež v kontaktu s dužninou fialoví. Chuť nahořklá.
Severský Lactarius flavoaspodeus má klobouk s citronovými odstíny a ornamentika na sporách nevytváří síťku. Další severský druh Lactarius flavopalustris je sytěji žlutě zbarvený a roste pod břízami. Viz též ryzec žlutavý (Lactarius flavidus) a ryzec vodnatý (Lactarius uvidus).
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Otidea minor
Peziza subisabellina
Syn.: Pachyella subisabellina, Purpureodiscus subisabellinus
Roztroušeně se vyskytující druh rostoucí od pozdního jara do podzimu na silně rozloženém dřevě (topol, vrba) a na zemi, často v lužních lesích.
Význačná růžovočervenými až fialovočervenými nápadně masitými plodnicemi. P
odobná Peziza isabellina má mít menší výtrusy.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Aureoboletus gentilis
Vzácnější druh drobnější hřibovité houby rostoucí pod duby v teplých oblastech, především na bazických substrátech.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Amanita franchetii
Syn.: Amanita aspera s. auct.
Jedovatá.
Vzácnější druh muchomůrky rostoucí pod listnáči zpravidla na teplých a bázemi bohatých stanovištích.
Vzdáleně připomíná běžnou muchomůrku růžovku (Amanita rubescens), zvláště její žlutoprstennou odrůdu (var. annulosulphurea). Odlišuje se (mimo jiné) absencí růžového zbarvení po poranění a kolem chodbiček od hmyzu.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Coprinellus marculentus
Syn.: Coprinus marculentus, Tulosesus marculentus
Koprofilní druh hnojníku ze sekce Setulosi. Mikroskopicky snadno určitelný pro šestiúhelníkové spory, makroskopicky však neodlišitelný od podobných druhů.
Lentinellus flabelliformis s. l.
Incl.: Lentinellus omphalodes, L. bissus, …
Lignikolní druh rostoucí na podzim na dřevě listnáčů, s oblibou jasanu.
Taxonomicky problematická skupina.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Ascobolus lignatilis
Méně běžná vřeckovýtrusá houba rostoucí na silněji rozloženém dřevě listnáčů i jehličnanů, ale podle literatury i na rostlinných zbytcích i trusu.
Od podobných druhů se pozná mikroskopicky, ne zcela dořešená skupina.
Tricholoma lascivum
Roztroušeně se vyskytující druh čirůvky rostoucí na podzim pod buky (vz. i jinými listnáči) na kyselých i vápnitých, převážně však humózních půdách.
Význačná špinavě béžovým kloboukem, nepříjemnou sladce-chemickou vůní, na řezu se zatuchle moučnou komponentou a tmavě hnědými lupeny u exsikátů.
Viz čirůvka bílá (Tricholoma album) a č. běložlutavá (Tricholoma stiparophyllum) pod jinými dřevinami a č. holubičí (Tricholoma columbetta) s vrostle vláknitým kloboukem a často namodralými skvrnami na bázi třeně. Čirůvka nevonná (Tricholoma inamoenum) má pach po svítiplynu a roste pod jehličnany. Na obdobných stanovištích se může vyskytovat i šťavnatka buková (Hygrophorus penarius) nebo š. básnická (Hygrophorus poëtarum).
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Antrodia ramentacea
Syn.: Cartilosoma ramentaceum, Fomitopsis ramentacea
Vzácnější rozlitá outkovka nápadná velkými, u starších plodnic labirynticky zprohýbanými, póry.
Roste na mrtvém dřevě borovic, nejčastěji na suchých větvích stále připojených ke kmeni. Způsobuje hnědou hnilobu.
Viz velmi podobná outkovka listnáčová (Antrodia renehenticii) rostoucí, jak již jméno napovídá, na listnáčích. Makroskopicky by mohla být snad zaměněna za rozlité formy outkovky různotvaré (Antrodia heteromorpha), která však roste (převážně) na smrku a liší se mikroskopickými znaky.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Mycena pura f. alba
Porotheleum fimbriatum
Syn.: Stromatoscypha fimbriata
Zajímavý druh cyfeloidní houby rostoucí na dřevě listnáčů (vz. jehličnanů), zpravidla na spodní straně větví, ale plodnice mohou prorůstat ze dřeva i na opad, rostlinné zbytky apod.
Dospělé plodnice připomínají rozlité plodnice chorošů (např. některé pórnatky z r. Ceriporia), od kterých se liší vývojem ‘rourek’, které se zakládají jako samostatné kulovité plodničky. Význačná nápadnými bělavými rhizomorfami.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Hohenbuehelia unguicularis
Vzácná hlívička rostoucí na podzim na mrtvém dřevě listnáčů (topol, vrba, …), typicky na trčících větvích.
Význačná černajícími lupeny ve stáří.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Phlebia nothofagi
Syn: Mycoacia nothofagi
Kornatcovitá houba rostoucí roztroušeně na dřevě listnáčů, hojněji v pralesovitých porostech.
Význačná silným a sladce-chemickým pachem. Proměnlivý druh, ostny jsou často zploštělé.
Podobné druhy – hrotnatečka žlutá (Phlebia uda), h. zlatavá (Phlebia aurea), h. černavá (Phlebia fuscoatra), h. dvouvýtrusá (Phlebia bispora). Na obdobných stanovištích roste i ostnateček křehký (Dentipellis fragilis). Zapáchá i hrotnatka zápašná (Sarcodontia crocea) rostoucí převážně na živých jabloních.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Pluteus luctuosus
Vzácná štítovka rostoucí na značně rozloženém dřevě listnáčů, nejčasteji buku.
Snadno poznatelná podle tmavě lemovaných lupenů a svraskalého a matného povrchu klobouku. Vyskytuje se převážně v pralesovitých rezervacích.
Tmavě lemované lupeny má i mohoutnější štítovka stinná (Pluteus umbrosus) se sametově zrníčkatou pokožkou klobouku a třeně či š. černolemá (Pluteus atromarginatus) rostoucí na jehličnanech s lysou a leskou pokožkou. V případě opomenutí lemování lupenů, lze druh zaměnit za komplex druhů kolem štítovky síťnaté (Pluteus phlebophorus, se kterou se v poslední době ztotožňuje) či š. maličké (Pluteus nanus).
Druh uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii EN – ohrožený druh.
Hygrocybe virginea var. fuscescens
Pluteus umbrosus
Větší a úhledný druh štítovky, roste na rozloženém dřevě nejrůznějších listnáčů (buk, dub, lípa). Roztroušeně se vyskytující druh, hojnější v pralesovitých porostech.
Nezaměnitelná, nápadná hnědě zrníčkatým kloboukem i třeněm a tmavým ostřím lupenů.
Viz š. černolemá (Pluteus atromarginatus) s vrostle vláknitou pokožkou klobouku a na dřevě jehličnanů. Tmavé ostří lupenů může mít např. i štítovka síťnatá (Pluteus phlebophorus var. marginatus).
Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie “málo dotčený druh” (LC).
Lepiota oreadiformis
Vzácnější drobnější bedla rostoucí od léta do podzimu v suchých trávnících či světlých lesích.
Pach metalický. Výtrusy vřetenovité, pokožka typu trichoderm.
Zbarvení a ±nešupinkatý kloukouk připomíná špičku travní (Marasmius oreades). Viz bedla hranostajová (Lepiota erminea) či bedla vlnatá (Lepiota clypeolaria).
Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie “málo dotčený druh” (LC).
Otidea platyspora
Entoloma cephalotrichum
Drobná bílá závojenka rostoucí na podzim v lesích a parcích na vlhkých, živinami bohatých půdách.
Vzácná či spíše přehlížená. Význačná moučným pachem a mikroskopicky hlavatými cystidami na třeni a klobouku.
Na první pohled může připomínat zástupce rodu Hemimycena.
Heyderia cucullata
Syn.: Heyderia abietis
Drobná vřeckovýtrusá houba rostoucí roztroušeně až vzácně na podzim na opadlých jehlicích jehličnanů (zejm. smrku a jedlí,. vzácněji i borovic) na vlhčích a chladnějších stanovištích.
Velmi drobná čapulka maličká (Heyderia pusilla) roste na jehlicích borovic a nemá na bázích vřecek háky (croziers).
Volvariella surrecta
Neobvyklá lupenatá houba parazitující na podzim na zdeformovaných a následně odumírajících plodnicích strmělky mlženky (Clitocybe nebularis). Ačkoli je jeho hostitel velmi hojný, nálezy kukmáku cizopasného jsou dosti vzácné. Může se však vyskytovat na stejné lokalitě opakovaně.
Pro svou ekologii nezaměnitelný druh, podobný kukmák bělovlnný (Volvariella bombycina) roste na dřevě.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Pluteus podospileus s.l.
Drobná a roztroušeně se vyskytující štítovka rostoucí ze dřeva nejrůznějších listnáčů (např. buk, vrba). Roste od horských smíšených po nížnné lužní lužní lesy; od léta do podzimu.
Komplex více obtížně rozpoznatelných druhů, patrně zdaleka nejběžnější drobným druhem z komplexu je u nás Pluteus inflatus (ke kterému náleží nejspíš většina, ne-li všechny, vyobrazené níže), Pluteus podospileus mj. s žilnatým kloboukem bude výrazně vzácnější.
Je uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii EN – ohrožený druh.
Phallogaster saccatus
Vzácná břichatkovitá houba příbuzná hadovce (Phallus impudicus), s kterou sdílí páchnoucí teřich, který však není po prasknutí okrovky vynášen nahoru na receptákulu, jako u hadovky. Místo toho zralé plodnice cípatě pukají.
Roste na přelomu jara a léta na vlhkých, převážně vápnitých stanovištích, typicky ze silně rozloženého dřeva či v jeho blízkosti.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Neobulgaria pura
Syn.: Ombrophila pura
Roztroušeně se vyskytující vřeckovýtrusá houba rostoucí později na podzim na dřevě listnáčů, nejčastěji buku a javoru klenu, typicky na relativně čerstvě odumřelém dřevě. Častější je v horských pralesovitých porostech.
Pro své poloprůsvitné plodnice nezaměnitelná.
Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Sarcodon squamosus
Vzácnější, jen lokálně hojnější (Třeboňsko, Dokesko) lošákovitá houba rostoucí na podzim pod borovicemi na písčitých půdách. Stejně jako většina ostatních lošákovitých hub druh v druhé polovině dvacátého značně ustoupil vlivem imisí, v poslední dekádách se však místy do lesů vrací.
Podobný lošák jelení (Sarcodon imbricatus), od kterého nebyl dlouhou dobu odlišován, roste pod smrky spíše na bázemi bohatších půdách, má odstálé šupiny na klobouku a delší ostny. Další druhy rodu Sarcodon jsou u nás vzácné.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Pyronema domesticum
Limacella guttata
Syn.: Limacellopsis guttata
Vzácnější lupenatá houba rostoucí od konce léta do podzimu pod listnáči i jehličnany na živinami a bázemi bohatších půdách.
Klobouk zprvu slizký, poté suchý a matný. Chuť a vůně silně moučná. Narozdíl od ostatních zástupců rodu u nás má dobře vyvinutý, blanitý prsten.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Phaeolepiota aurea
Vzácnější lupenatá houba rostoucí od léta do podzimu na živinami bohatých a vlhčích půdách v listnatých a smíšených lesích, parcích, zahradách při okrajích cest apod.
Klobouk i třeň alespoň v mládí zrníčkaté, lupeny v mládí zakryty plachetkou (velem), které poté tvoří na třeni blanitý prsten. Chuť mírná, pach nakyslý. Výtrusný prach žlutohnědý, výtrusy bradavčité a vřetenovité.
Obtížně zaměnitelný druh, vzdáleně podobná je plaménka nádherná (Gymnopilus junonius) rostoucí ze dřeva, vrostle vláknitým až šupinkatým povrchem klobouku a hořkou chutí.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Gamundia striatula
Syn.: Fayodia pseudoclusilis, Fayodia leucophylla, Gamundia leucophylla, Gamundia pseudoclusilis
Vzácnější či přehlížená kalichovka rostoucí na (pozdní) podzim na zemi v opadu a z větviček v listnatých i jehličnatých lesích, vzácně i mimo les, častěji na bázemi bohatších nebo těžších půdách. Pach nevýrazný. Výtrusy eliptické, jemně bradavčité.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh). Někdo odlišovaná Gamundia xerophila by se měla lišit ekologií (růst mezi lišejníky na xerotermních stanovištích).
Phaeonematoloma myosotis
Syn.: Hypholoma myosotis
Vzácně se vyskytující houba, rostoucí od léta do podzimu na podmáčených stanovištích v porostech rašeliníků, vzácněji i jiných mechů, typicky na živinami bohatších (přechodových) rašeliništích. Živinami chudým, vrchovištním rašeliništím se spíše vyhýbá.
Klobouk lepkavý, často se zbytky vela na okraji. Spory mandlovité, hladké, s nezřetelným klíčním pórem, 12.5-19 x 7-9 μm.
Viz třepenitka vlhkomilná (Bogbodia uda) a třepenitka prodloužená (Hypholoma eleongatum).
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Hericium erinaceus
Vzácná dřevokazná houba rostoucí na mrtvých i živých listnáčích, především dubech a bucích, častěji v nižších a středních polohách.
Od podobného korálovce bukového (Hericium coralloides) a k. jedlového (Hericium flagellum) se pozná podle poměrně kompaktních plodnic s nevětvenými ostny. Podobný je též ježatec různozubý (Hericium cirrhatum) tvořící klobouky.
V Asii a Severní Americe rostou podobné, ale odlišné druhy (Hericium asiaticum, resp. H. carolinense, H. oregonense).
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Leccinum variicolor
Tento druh kozáka tvoří mykorhizu s břízami a roste roztroušeně, převážně na podmáčených či narušených stanovištích.
Stejně jako ostatní druhy kozáků je jedlý.
Od běžného kozáku březového (Leccinum scabrum) se liší (mimojiné) skvrnatým kloboukem.
Byl uvedený v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšel do kategorie “málo dotčený druh” (LC).
Hygrophoropsis rufa
Syn.: Hygrophoropsis aurantiaca var. rufa
Vzácnější druh rostoucí na podzim na zbytcích dřeva, někdy ukrytých v půdě a pak zdánlivě ze země.
Způsobuje hnědou hnilobu.
Od hojné lištičky pomerančové (Hygrophoropsis aurantiaca) se odlišuje rezavým kloboukem a mikroskopickými znaky (zejm. v pokožce klobouku).
Ionomidotis fulvotingens s.l.
Syn.: Cenangium fulvotingens
Vzácná drobná vřeckovýtrusá houba rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů (vrba, javor, jasan, …), častěji spíše na vlhčích stanovištích.
Z plodnic se v roztoku KOH louhuje olivový pigment nebo červenohnědý pigment. Taxonomicky nedořešená skupina. Pravděpodobně komplex více druhů.
Příbuzná ušinka nepravidelná (Ionomidotis irregularis) tvoří větší (> 10mm) černavé plodnice a mikroskopicky se liší kopinatými parafýzami, roste nejčastěji na silněji rozloženém dřevě buku (ale i na jehličnanech!).
Viz ušinka Diplocarpa bloxamiii, zelenitka olivová (Chlorociboria versiformis) nebo zelenitka měděnková (Chorociboria aeruginascens).
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Astraeus hygrometricus s.l.
Roztroušeně se vyskytující mykorhizní břichatkovitá houba rostoucí na písčitých půdách pod borovicemi a duby, často na obnažené půdě.
Druh význačný hygroskopickou reakcí hvězdicovitě roztrhané vnější okrovky – za vlhka se otevírá, za sucha se svinuje.
Podobné jsou některé hvězdovky (Geastrum). V Evropě tři domácí druhy, velmi obtížně rozlišitelné – Astraeus hygrometicus s. str., Astraeus macedonicus a Astraeus telleriae.
Caloscypha fulgens s.l.
Vzácnější jarní vřeckovýtrusná houba rostoucí spíše na bázemi bohatých půdách v listnatých (vrba, bříza, habr, ..), smíšených i jehličnatých (jedle) lesích, křovinách, ale i na člověkem ovlivněných stanovištích: zahrady, parky, okraje cest, opuštěné lomy apod.
Druh s obtížně uchopitelnou ekologií (patrně komplex víc druhů) s velkou fluktuací, co se výskytu v jednotlivých rocích týče.
Nezměnitelná, význačná žlutoranžovými plodnicemi, které se postupně (otlačním, zasycháním) zbarvují do indigové modře.
V úzekém pojetí (zahrnující entitu rostoucí zpravidla pod jedlemi) uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Hydnotrya bailii
Roztroušeně se vyskytující podzemka rostoucí pod smrky, především ve vyšších polohách. Nejčastěji lze na plodnice narazit při lesních cestách a pěšinách. Patrně nejhojnější zástupce rodu u nás.
Oříškovec Tulasneův (Hydnotrya tulasnei), od kterého nebyl dlouho odlišován, roste pod listnáči (případně borovicí) a liší se mikroskopicky převážně biseriátními vřecky (oříškovec Bailův je má převážně uniseriátní).
Morchella semilibera
Syn.: Mitrophora semilibera
Roztroušeně se vyskytující druh smrže rostoucí pod listnáči ve vlhčích humózních lesích, častěji na bazických substrátech.
Plodnice tvoří o něco později než ostatní naše druhy smržů, cca v první polovině května (záleží však na konkrétním průběhu počasí v daném roce a nemusí to být vždy pravidlem).
Ostatní naše druhy smržů – komplex smrže obecného (Morchella esculenta agg.) a smrže vysokého (Morchella elata agg.) mají přirostlý, nikoli volný okraj klobouku, tj. znak, kterým se smrž polovolný podobá spíše kačenkám (k. česká – Verpa bohemica a k. náprstkovitá – Verpa conica).
Byl uvedený v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšel do kategorie “málo dotčený druh” (LC).
Scutiger pes-caprae
Syn.: Albatrellus pes-caprae
Vzácný pozemní choroš rostoucí pod jehličnany (zejména borovicí), především v oblastech nezasažených imisemi.
Od ostatních krásnopórek (např. krásnopórky hřebenité – Albatrellus cristatus) se odlišuje šupinatým kloboukem.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Neoboletus junquilleus
Phaeocollybia lugubris
Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Flammulina fennae
Vzácnější druh z příbuzenstva běžné penízovky sametonohé (Flammulina velutipes).
Roste po celý rok na mrtvém dřevě listnáčů, často ponořeném pod úrovní půdy.
Od příbuzných druhů se pozná zejména mikroskopickými znaky.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Phellodon melaleucus
Syn.: Phellodon connatus s. auct.
Méně běžná lošákovitá houba rostoucí pod jehličnany i listnáči, především v oblastech nezasažených imisemi.
Zasychající plodnice voní po koření Maggi.
Určování zástupců rodu Phellodon není zcela snadné stejně jako u ostatních lošákovitých hub. Od podobného druhů z komplexu lošáčku černého (Phellodon niger agg.) se pozná méně masitými plodnicemi a světlejší (hnědou), nikoli černou, dužninou v klobouku a její negativní reakcí na KOH. Druhy z komeplexu lošáčku číškovitého (Phellodon tomentosus agg.) májí kruhatý klobouk s žlutými či kaštanově hnědými tóny, bez purpurových tónů a šedých či černých zón.
V tradičním pojetí se o komplex dvou druhů – kromě lošáčku tmavého v úzkém pojetí (Phellodon melaleucus s. str.), který roste pod borovicemi patrně i listnáči (dub, kaštanovník, bříza?) s šedými až černými koncentrickými zónami a často purpurovým odstínem, tlustší dužninou a negativní nebo zelenkavou reakcí družniny na KOH, ještě o lošáček Phellodon ellisianus rostoucí pod listnáči (Fagaceae) se zónováním spíš v hnědých tónech, tenčí dužninou a olivovou až hnědavou reakcí dužniny na KOH. Další druh, který se u nás vyskytuje je obtížně rozlišitelný lošáček tmavý (Phellodon secretus), který se často vyskytuje naspodu kmenů (což ale může lošáček tmavý dělat také), s měkčími plodnicemi a nezónovaným kloboukem.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Lactarius repraesentaneus
Vzácný a nápadný ryzec rostoucí od léta do podzimu ve vyšších polohách pod smrkem na podmáčených stanovištích.
Mléko bílé, fialovějící při zasychání; mírné, po chvíli hořké.
Obtížně zaměnitelný druh, trochu podobný může být ryzec ďubkovaný (Lactarius scobiculatus) se žloutnoucím mlékem.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh) a nachází se mezi druhy navrženými pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích.
Guepinia helvelloides
Syn.: Tremiscus helvelloides
U nás vzácná rosolovitá houba rostoucí ze dřeva jehličnanů (smrk) ukrytého pod zemí (zdánlivě ze země). Krásný a nezaměnitelný druh.
Vzácnost v ČR je dána tím, že chybí vhodné biotopy (smrčiny na vápenci), často se tak vyskytuje na člověkem ovlivněných stanovištích (lesní cesty vysypané vápnitým štěrkem aj.). Již na Slovensku je ve vápencových pohořích však dosti častý.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Alloclavaria purpurea
Syn.: Clavaria purpurea
Vzácná kyjankovitá houba rostoucí od léta do počátku podzimu v podmáčených a rašelinných smrčinách, často podél lesních potůčků či lesních cest, ve vyšších polohách. Vytváří mykorhizu se smrkem.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Calocybe chrysenteron
Syn.: Rugosomyces chrysenteron
Vzácná drobnější saprotrofní čirůvka rostoucí od pozdního léta do podzimu na zemi v listnatých a jehličnatých lesích, časteji na bázmi bohatších půdách.
Čirůvka kržatkovitá (Calocybe naucoria) má odlišnou strukturu pokožku klobouku a černající lupeny při zasychání.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Aureoboletus moravicus
Syn.: Boletus moravicus, Xerocomus moravicus
Vzácná hřibovitá houba rostoucí od léta do počátku podzimu pod listnáči, zejména duby, v teplých oblastech, mimo ně na příhodných stanovištích jako jsou rybniční hráze.
Jedná se o zvláště chráněný druh podle vyhlášky MŽP č.395/1992 Sb. (kriticky ohrožený druh), zároveň uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh). a zůstává v návrhu novelizace vyhlášky o zvláště chráněných druzích.
Disciotis venosa
Vřeckovýtrusá houba rostoucí na jaře (duben-květen) ve vlhčích listnatých lesích, parcích, zahradách apod. na úživné půdě, často v porostech devětsilu.
Zapáchá po chloru.
Podobná destice chřapáčová (Discina perlata) roste na dřevě jehličnanů a destice okrouhlá (Discina parma); oba druhy jsou bez pachu a mají mj. v dospělosti ornamentované spory.
Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Faerberia carbonaria
Syn.: Geopetalum carbonarium
Vzácná houba rostoucí od léta do podzimu na starých spáleništích, převážně na bazických podložích.
Význačný hluboce nálevkovitým kloboukem a nízkými větvenými až žilnatými lupeny. V hymeniu jsou nápadné inkrustované cystidy, které jsou vidět i pod lupou.
Viz kalichovka spáleništní (Myxomphalia maura).
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Cantharellus friesii
Druh připomínající drobnější plodnice hojné lišky obecné (Cantharellus cibarius), od té se však liší oranžovým zbarvením celé houby, útlejšími plodnicemi, mikroskopicky tenkostěnnými hyfami v pokožce klobouku a rozměry výtrusů.
Roste vzácně od léta do podzimu v kyselých až chudých květnatých bučinách, vzácně i pod jehličnany.
Mykorhizní druh. Podobná liška Romagnesiho (Cantharellus romagnesianus) je zbarvena oranžově až okrově žlutě, někdy se zbarvuje po poškození a báze třeně je obvykle červená, v ČR patrně nebyla nalezena (je známa zejména z oceanické západní Evropy).
Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006), při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie “málo dotčený druh” (LC).
Psathyrella pertinax
Syn.: Psathyrella chondroderma
Vzácná křehutka rostoucí od léta do podzimu na mrtvém dřevě jehličnanů.
Druh makroskopicky snadno poznatelný pro příjemnou sladce kořenitou (skořicovou či anýzovou) vůni (zejména při zasychání) a žluté barvení papíru dužninou.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Calyptella campanula
Cudoniella acicularis
Roztroušeně až vzácně se vyskytující vřeckovýtrusá houba rostoucí od pozdního léta do podzimu na silně rozloženém dřevě listnáčů (vz. i jehličnanů), nejčastěji dubu.
Vodnička potoční (Cudoniella clavus) roste na jaře na dřevě ponořeném ve vodě. Viz větší kulatěnka horská (Cudonia circinans) a kulatěnka změněná (Cudonia confusa) rostoucí v opadu horských smrčin.
Clavaria falcata s. l.
Syn.: Clavaria acuta
Roztroušeně se vyskytující kyjankovitá houba rostoucí na otevřených stanovištích, v křovinách a lesních lemech, méně často olšinách, převážně na vápnitých až neutrálních substrátech.
Komplex více druhů, taxonomicky nedořešená skupina.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Pezicula ocellata
Syn.: Ocellaria ocellata
Nenápadná vřeckovýtrusá houba rostoucí na větvích topolů a vrb.
Plodnice se zakládají pod kůrou, kterou následně prorážejí.
Velmi podobný způsob růstu můžeme nalézt i v jiných rodech vřeckovýtrusých hub (Stictis, Cryptodiscus, Kastenia aj.). Mikroskopicky se druh pozná neseptovanými a velmi velkými sporami.
Cuphophyllus flavipes
Syn.: Hygrocybe flavipes
Vzácná voskovka rostoucí od pozdního léta do podzimu na nehnojených trávnících, sadech a parcích apod.
Pach nevýrazný.
Podobná je voskovka nafialovělá (Cuphophyllus lacmus) bez žluté báze třeně.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Cuphophyllus fornicatus
Syn.: Hygrocybe fornicata
Vzácná voskovka rostoucí od pozdního léta do podzimu na nehnojených loukách a pastvinách či v parcích, vzácněji i v křovinách a světlých lesích, převážně na vápnitém podloží.
Pach nevýrazný či zatuchlý.
Formy se šedým kloboukem se odlišují jako var. streptopus. Hygrocybe lepidopus má přitisklé červenohnědé šupiny na klobouku.
Od podobných bledých voskovek se odlišuje úzce připojenými lupeny.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Gliophorus laetus
Syn.: Hygrocybe laeta
Vzácnější voskovka rostoucí převážně na otevřených stanovištích (nehnojené louky a pastviny, parky), méně pak ve vlhkých listnatých lesích.
Význačná typickou barvou a gelatinizovaných ostřím lupenů.
Podobná může být např. voskovka cihlová (Gliophorus sciophanus). Viz též voskovka papouščí (Gliophorus psittacinus).
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Hygrocybe citrinovirens
Vzácná voskovka rostoucí od léta do podzimu na nehnojených loukách, pastvinách či sadech.
Význačná křehkými plodnicemi se suchým kloboukem i třeněm, kontrastními bělavými lupeny, třeň je typicky s hlubkým podélným zářezem. Bez výrazného pachu.
Viz voskovka stálá (Hygrocybe persistens) či v. kuželovitá (Hygrocybe conica).
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Hygrocybe reidii
Vzácná voskovka rostoucí od pozdního léta do pozdního podzimu na nehnojených trávnících. Význačná medovou vůní při zasychání.
Viz voskovka šarlatová (Hygrocybe coccinea).
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Hygrocybe intermedia
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Hygrocybe ovina
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii CR (kriticky ohrožený druh).
Hygrocybe ingrata
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Gliophorus irrigatus
Syn.: Hygrocybe irrigata
Vzácnější voskovka rostoucí na loukách, pastvinách, v sadech apod., převážně na nehnojených stanovištích.
V rámci rodu je význačná nenápadnými šedohnědavými až hnědavými barvami kloubouku a třeně, kontrastujícími bílými lupeny a lepkavými až slizkým plodnicemi.
Druh Gliophorus alboviscidus nedávno popsaný z Velké Británie tvoří bělavé či světlé béžové plodnice. Další druhy rodu Gliophorus (v. veselá – Gliophorus laetus, v. papouščí – Gliophorus psittacinus, v. narůžovělá – Gliophorus reginae, v. cihlová – Gliophorus sciophanus) u nás mají výrazně zbarvené plodnice. Podobně “smutně” zbarvené druhy např. voskovka ovčí (Neohygrocybe ovina) či v. ledková (Neohygrocybe nitrata) mají plodnice suché.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Hygrocybe mucronella
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Hygrocybe punicea
Vzácná velká voskovka rostoucí od léta do podzimu na nehnojených trávnících.
Význačná velikostí, hladkým a lepkavým, tmavočerveným kloboukem, válcovitým, na povrchu vláknitým třeněm a úzce připojenými lupeny.
Voskovka nádherná (Hygrocybe splendidissima) je podobná, ale má suchý klobouk, hladký zploštělý třeň a sladkou, medovou vůni při zasychání. Voskovka skvostná (Hygrocybe aurantiosplendens) je více do oranžova, má ojíněný třeň a menší spory. Voskovka šarlatová (Hygrocybe coccinea) je drobnější a má široce připojené lupeny.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh) a nachází se mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích.
Gliophorus sciophanus
Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Hygrocybe helobia
Vzácná voskovka rostoucí od léta do podzimu na vlhkých či rašelinných loukách.
Klobouk šupinkatý, plodnice křehké. Při zasychání slabě voní po česneku.
Viz voskovka krvavá (Hygrocybe miniata).
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Hodophilus foetens
Syn.: Camarophyllopsis foetens
Vzácný druh rostoucí na travnatých stanovištích, rozvolněných lesích a parcích na bazických substrátech.
Druh význačný silným a nepříjemným pachem po naftalínu, tmavými plodnicemi a počtem lupenů ≥ 20.
Komplex více obtížně určitelných druhů. Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Entoloma serrulatum s.l.
Patrně vzácnější druh převážně luční závojenky rostoucí na nehnojených travnatých stanovištích.
Nápadná modrofialovými tóny na klobouku, třeni i v lupenech, zubatým a modře lemovaným ostřím lupenů a kloboukem, který není prosvítavě čárkovaný.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Pseudoplectania lignicola
Nedávno popsaný a málo známý druh rostoucí na jaře na silně rozloženém dřevě či mezi rašeliníky (Sphagnum) nebo bělomechem sivým (Leucobryum glaucum).
Od velmi podobného ušíčka černého (Pseudplectania nigrella) se odlišuje sporami centrálně umístěnými v gelatinózním plášti (u. černé je má umístěné silně asymetricky).
Uvedené v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Rutstroemia tiliacea
V červeném seznamu uvedená není, i když je hodně vzácná.
Desmazierella acicola
Drobná vřeckovýtrusá houba, jejíž apothecia rostou zjara na jehlicích borovice. Pro nápadně štětinaté plodnice (i v hymeniu) a substrát nezaměnitelná houba.
Pravděpodobně často přehlížený druh. Desmazierella piceicola roste na smrkových jehlicích.
Byla uvedena v předchozím červeném seznamu (2006) při vyhodnocování toho současného (2024) však již vyšla do kategorie “málo dotčený druh” (LC).
Hygrophorus hypothejus f. aureus
Syn.: Hygrophorus hypothejus var. aureus, Hygrophorus aureus
Vzácná a krásná štavnatka rostoucí pod borovicemi na kyselých písčitých půdách, často ve společnosti mnohem hojnější šťavnatky pomrazky (Hygrophorus hypothejus f. hypothejus), jejíž je pouhou barevnou formou.
Náš prvonález
Hygrophorus unicolor
Syn.: Hygrophorus lindtneri var. unicolor
Patrně vzácná šťavnatka rostoucí na podzim pod bukem na bázemi bohatších půdách.
Viz štavnatka Lindtnerova (Hygrophorus lindtneri) se slizkým třeněm a rostoucí pod lískami a š. habrová (Hygrophorus carpini) pod habry, se kterými je někdy spojována. Pod buky ze šťavnatek roste ještě např. š. slonovinová (Hygrophorus eburneus), š. buková (Hygrophorus penarius), šťavnatka básnická (Hygrophorus poetarum) a velmi vzácná š. šedobílá (Hygrophorus mesotephrus).
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Hygrophorus marzuolus
Vzácná jarní lupenatá houba rostoucí od března do května pod jehličnany (jedle, borovice, smrk) i listnáči (buk), spíše na lehčích půdách.
Plodnice se zakládají pod vrstvou humusu, kterým jsou dlouho kryty. Pach nevýrazný.
Druh který v druhé polovině dvacátého století výrazně ustoupil, v posledních letech se pomalu vrací. Podobné druhy rostou i v létě a na podzim – např. š. kozí (Hygrophorus camarophyllus).
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Mycenastrum corium
Méně hojná břichatkovitá houba rostoucí v teplejších oblastech na otevřených stanovištích, lesních okrajích a světlých lesích, ale i degradovaných stanovištích, jako jsou akátiny. Dává přednost nitrofilním stanovištím.
Dospělé plodnice hvězdicovitě rozpraskávají.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Nectriopsis lecanodes
Náš prvonález
Phleogena faginea
Vzácná dřevokazná houba rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů (buk, habr, javor).
Na první pohled může připomínat hlenku, jedná se však o stopkovýtrusou houbu. Napádný pachem po koření maggi či libečku.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Catinella olivacea
Vzácná drobnější vřeckovýtrusá houba rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů, převážně na větších kmenech.
Snadno poznatelný druh i podle makroskopických znaků (přisedlé, olivově zelené plodnice).
Zelenitka měděnková (Chlorociboria aeruginascens) se odlišuje stopkatými modrozelenými plodnicemi a mikroskopickými znaky. Viz též zelenitka olivová (Chlorociboria versiformis) nebo ušinka Diplocarpa bloxamii.
Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Druhý potvrzený nález pro Česko z jediné známé lokality.
Cortinarius (Der.) uliginosus
Syn.: Dermocybe uliginosa
Pavučinec z podrodu kožnatka (Dermocybe).
Roste na podzim na podmáčených místech pod vrbami, poměrně hojný je například v rybničních oblastech (např. Českobudějovická a Třeboňská pánev), jinde je vzácnější.
Na stejných stanovištích se vyskytuje i vzácnější pavučinec skořicověžlutý (Cortinarius cinnamomeoluteus). Velmi podobný je pavučinec měďový (Cortinarius croceoconus) rostoucí v podmáčených smrčinách.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii VU – zranitelný druh. Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Panellus ringens
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Byssonectria terrestris
Syn.: Inermisia aggregata, Thelebolus terrestris, Byssonectria aggregata
Roztroušeně, lokálně hojně se vyskytující druh vřeckovýtrusé houby rostoucí v bohatých shlucích zjara na zemi, nejčastěji v jehličnatých lesích na místech ovlivněných trusem a močí zvířat.
Plodnice vyrůstají z bělavého subikula.
Komplex obtížně a špatně definovaných druhů (B. fusispora, B. cartilagineum, …).
Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Phellinus chrysoloma
Syn.: Porodaedalea chrysoloma
Nehojný druh víceletého choroše rostoucí na živých i mrtvých kmenech jehličnanů, většinou smrků.
Spory takřka kulovité až vejčité, nedextrinoidní.
Podobný ohňovec borový (Phellinus pini) roste na borovici a ohňovec zhoubný (Phellinus abietis) na modřínech a borovicích ve vysokých horách. Viz též ohňovec izabelový (Phellinus viticola) a o. ohraničený (Phellinus nigrolimitatus).
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Microstoma protractum
Vzácnější časně jarní vřeckovýtrusá houba rostoucí na zbytcích dřeva listnáčů ukrytých v půdě. Preferuje humózní a vlhčí listnaté lesy v teplejších oblastech.
S oblibou roste ve společnosti s urničkou pohárovitou (Urnula craterium).
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Miladina lechithina
Syn.: Miladina ‘lecithina‘
Vzácná či přehlížená vřeckovýtrusá houba rostoucí v létě a na podzim na vlhkém dřevě v lesních potůčcích.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Hypocreopsis lichenoides
Stromata této velmi vzácné vřeckovýtrusé houby rostou na dřevě listnáčů, nejčastěji vrb na stanovištích vyšší vzdušnou vlhkostí. Častěji lze nalézt nepohlavní stádium, plodničky typu perithecií se ve stromatech se na území ČR tvoří dosti vzácně. Převážná většina lokalit se nacházejí v (jiho-)západní části ČR.
Pravděpodobně parazituje na kožovce tabákové (Hydnoporia tabacina).
Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Psilocybe fuscofulva
Syn.: Psilocybe turficola, Psilocybe atrobrunnea s. auct.
Vzácnější saprotrofní houba rostoucí na podzim na na zemi, obvykle v porostech mechů či rašeliníků, v podmáčených a rašelinných smrčinách a na rašeliništích.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Hypocrea leucopus
Syn.: Podostroma leucopus, Trichoderma leucopus
Vzácná vřeckovýtrusá houba rostoucí v opadu a mechu pod jehličnany (smrk, modřín), často ve společnosti lopatičky kyjovité (Spathularia flavida).
Askospory i konidie hyalinní. Fertilní část zřetelně oddělená, po usušení neměnící výrazně barvu.
Patrně nejhojnější kyjovenka v ČR. Podobná kyjovenka plavá (Hypocrea alutacea), za kterou byla dlouho zaměňována, tvoří stromata na dřevě listnáčů a má anamorfu se zelenými konidiemi. Hypocrea seppoi roste též v opadu, ale perithecia sbíhají na třeň, stromata se po usušení zbarvují do okrova. Hypocrea nybergiana tvoří až 10 cm vysoká stromata se sytě zbarvenou fertilní částí (červeno – až oranžově hnědou), roste v opadu v severní Evropě.
Clavaria argillacea
Pohledná kyjanovitá houba rostoucí na podzim na chudých, kyselých často písčitých substrátech.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Flammulaster limulatus
Vzácnější dřevokazná houba rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů (nejčastěji javorech či bucích) i vzácněji i jehličnanů.
Dává přednost vlhkým, stinným, často suťovým lesům ve vyšších polohách.
Podobné druhy např. kržatka ostnitá (Flammulaster muricatus), kržatka rezavá (Flammulaster ferrugineus) či kržatka Flammulaster nova-silvensis.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Leccinum holopus
Syn.: Leccinum aerugineum
Kozák bílý vytváří mykorhizní symbiozu s břízami, lze ho nalézt roztroušeně až vzácně a dává přednost spíše podmáčeným, rašelinným stanovištím.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Chrysomphalina grossula
Syn.: Omphalina grossula
Vzácná kalichovka rostoucí na podzim na silně rozloženém dřevě jehličnanů, zpravidla smrku nebo jedle, časteji v zachovalých, pralesovitých porostech.
Význačná žlutozelnými barvami, které však u starších plodnic vybledají. Pach nevýrazný.
Viz kalichovka žlutolupenná (Gerronema xanthophyllum), kalichovka zlatolupenná (Chrysomphalina chrysophylla) či kalichovka zvonečková (Xeromphalina campanella).
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Helvella solitaria
Syn.: Helvella queletii
Roztroušeně se vyskytující druh chřapáče rostoucí převážně pod listnáči na vápnité půdě, ale v parcích a obdobných, člověkem ovlivněných stanovištích.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Polyporus melanopus
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Rubroboletus legaliae
Syn.: Boletus legaliae
Nehojný teplomilný hřib rostoucí od léta do podzimu pod listnáči, zejména duby, v teplomilných doubravách a dubohabřinách, mimo termofytikum na vhodně exponovaných hrázích rybníků.
Pravděpodobně slabě jedovatý. Plodnice voní po maggi.
Podobné druhy: např. hřib nachový (Rubroboletus rhodoxanthus), hřib satan (Rubroboletus satanas) či hřib Moserův (Rubroboletus rubrosanguineus).
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Butyriboletus regiusSyn.:
Boletus regius
Vzácná hřibovitá houba rostoucí od léta do počátku podzimu v teplých oblastech (Polabí, jižní Morava) pod listnáči, v ČR zejména duby (ale i buky), na bázemi bohatších půdách. V oblastech s méně příznivým klimatem se může vyskytovat na hrázích rybníků.
Plodnice na řezu a po otlačení nemění barvu. Viz hřib růžovník (Butyriboletus fuscoroseus), který po otlačení a na řezu modrá. Podobně zbarvený klobouk může mít i hřib červený (Hortiboletus rubellus), s mnohem útlejšími a drobnějšími plodnicemi a třeněm bez síťky.
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh)., je zároveň i zvláště chráněným druhem podle vyhlášky MŽP 395/1992 (v kategorii kriticky ohrožený druh) a zůstává v návrhu novelizace vyhlášky o zvláště chráněných druzích..
Boletus pinophilus
Vzácně, jen místy roztroušeně se vyskytující hřib rostoucí od konce jara do podzimu na chudých a kyselých, často písčitých půdách v borech a kyselých bučinách.
Druh vlivem imisí v druhé polovině dvacátého století výrazně ustoupil, pozvolna se vrací až od přelomu tisíciletí.
Význačný nafialovělými tóny na často zvrásněném klobouku.
Viz též ostatní “pravé” hřiby: h. smrkový (Boletus edulis), h.dubový (Boletus reticulatus) a h. bronzový (Boletus aereus).
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Neofavolus suavissimus
Syn.: Lentinus suavissimus
Roztroušeně se vyskytující druh dřevorozkladné houby rostoucí od jara do podzimu na suchých větvích listnáčů, téměř výhradně vrb (např. Salix cinerea), obvykle stále připojených ke kmeni. Preferuje vlhčí stanoviště (okraje rašeliništ, rybníků apod.) a vyšší polohy.
Význačný intenzivním pachem po anýzu, za příznivých povětrnostních podmínek je cítít i na několik metrů daleko.
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh). a nachází se mezi druhy pro novelizaci vyhlášky o zvláště chráněných druzích.
Myriosclerotinia scirpicola
Vřeckovýtrusá houba rostoucí vzácně, místy roztroušeně na jaře a počátkem léta z ve vodě ležících lodyh skřípiny lesní (Scirpus sylvaticus) a některých dalších šáchorovitých. Plodničky vyrůstají z oválného černého sklerocia. U hlízenek z rodu Myriosclerotinia je pro správné určení zaznamenat druh hostitele a tvar sklerocia.
Podobným druhem je např. hlízenka ostřicová (Myriosclerotinia sulcatula), rostoucí na ostřicích.
Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Monilinia oxycocci
Drobná a nenápadná vřeckovýtrusá houba rostoucí na jaře na mumifikovaných plodech klikvy (Vaccinum oxycoccus, V. microcarpum).
Další druhy jsou vázané na plody jiných vřesovcovitých keříků (borůvka, vlochyně, brusinka, rojovník, hruštička, šicha..).
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Monilinia baccarum
Drobná vřeckovýtrusá houba tvořící plodnice zjara na mumifikovaných plodnicích borůvky, typicky na podmáčených stanovištích mezi rašeliníky (Sphagnum). Nepohlavní (makrokonidiové) stadium se tvoří na napadených prýtech je přenášeno opylovači na další rostliny.
Příbuzné druhy hlízenek (např. hlízenka klikvová – Monilinia oxycocci) osidlují jiné druhy vřesovcovitých keříků a liší se mikroskopicky (h. borůvková je význačná sporami ve vřecku rozlišenými na 4 velké a 4 malé spory, přičemž ty těší měří na délku víc než 15 μm).
Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Tectella patellaris
nejedlá
Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii VU (zranitelný druh).
Pleurotus calyptratus
Uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii LC (málo dotčený druh)
Roztroušeně se vyskytující hlíva rostoucí na jaře na mrtvých i živých kmenech listnáčů, nejčastěji topolů (Populus spp., včetně introdukovaných), často na stojících odumřelých stromech. V poslední době se zjevně šíří. Nápadná blanitým závojem.
Graddonia coracina
Drobnější vřeckovýtrusá houba rostoucí během pozdního jara a časného léta na dřevě listnáčů v potůčcích ve vyšších polohách. Může připomínat některé přisedlé zástupce rodu Vibrissea (míhavka – např. V. filisporia), od těch se však mj. liší elipsoidními sporami (u míhavek jsou tenké, vlasovité). Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii EN (ohrožený druh).
Chromocyphella muscicola
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii DD (taxon, o němž jsou nedostatečné údaje z hlediska jeho ohrožení).
Vzácnější či přehlížená drobná číšovcovitá houba rostoucí na mechaté borce stromů a křovin. Význačný kromě ekologie i hnědými, téměř kulovitými a ornamentovanými výtrusy, které v dospělosti zbarvují i hymenium. Připomíná miniaturní plodnice mušlovky plstnaté (Schizophyllum amplum). Příbuzná Chromocyphella lamellata má vyvinuté lupeny i redukovaný třeň. Podobný číšovec bledý (Crepidotus pallidus) není vázaný na mechy, má menší a užší výtrusy a hyfy bez přezek.
Steccherinum oreophilum
nejedlá
Uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Méně hojná polokloboukatá ostnitá houba rostoucí na dřevě listnáčů, nejčastěji krušiny, vrby, olše a břízy, s oblibou na vlhčích stanovištích ve středních až vyšších polohách. Podobná je bránovitka mléčná (Irpex lacteus) s většími a mohutnějšími plodnicemi a úplnou absencí přezek na hyfách.
Phellodon violascens
Uvedený v Červeném seznamu makromycetů ČR (2024) v kategorii NT (téměř ohrožený druh).
Vzácnější lošákovitá houba rostoucí od léta do podzimu pod smrkem a jedlí na vlhkých, mechatých, živinami chudších půdách. Dužnina s roztokem KOH olivová. Podobný bělozub osmahlý (Phellodon fuligineoalbus) roste v oligotrofních borech, nemívá v dospělosti rozpraskaný klobouk v šupiny (zato často s vrostlým rostlinným materiálem) a negativní reakci na KOH.
Lepiota subincarnata
jedovatá
Zapsán v Červeném seznamu hub (makromycétů) České republiky v kategorii LC – málo dotčený druh
Roztroušeně se vyskytující saprotrofní lupenatá houba rostoucí od léta do podzimu na živinami bohatších půdách, v listnatých lesích i mimo les, často i na synantropních stanovištích (parky, aleje, okraje cest). Klobouk s růžovými odstíny. Proměnlivý druh (nebo komplex druhů?).
